Dříve vyslovené přání jako možnost ovlivnit péči i v době, kdy už nemůžeme rozhodovat sami

Představa situace, kdy člověk nemůže sám rozhodovat o své léčbě nebo péči, může být pro mnoho lidí nepříjemná a zneklidňující. Přináší otázky spojené s kontrolou, důstojností, bezpečím i tím, jak bude o člověka postaráno v době, kdy nebude moci sám vyjádřit své potřeby a přání.

Právě pro takové situace existuje institut takzvaného dříve vysloveného přání. Umožňuje člověku předem vyjádřit své postoje k některým léčebným postupům a péči pro případ, kdy už nebude schopen sám rozhodovat.

Dříve vyslovené přání je dokument, který může sepsat osoba starší 18 let. Jeho smyslem je zachovat co nejvíce respektu k přání člověka i v situacích, kdy už nemůže své rozhodnutí aktivně sdělit, například v důsledku vážného onemocnění, úrazu nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu. Může se týkat například přání ohledně resuscitace, umělé plicní ventilace, podávání umělé výživy a hydratace, hospitalizace nebo dalších léčebných postupů. Nejde ale pouze o samotný seznam lékařských rozhodnutí. Ve své podstatě jde především o možnost zamyslet se nad tím, co je pro člověka důležité a jaké hodnoty chce, aby byly v péči o něj respektovány. Pro mnoho lidí proto není dříve vyslovené přání jen právním nebo administrativním dokumentem. Dotýká se hlubších osobních otázek:

"Co pro mě znamená důstojný život?"
"Jak vnímám kvalitu života?"
"Čeho se v souvislosti s nemocí nejvíce obávám?"
"Co bych si přál/a, aby druzí věděli, pokud bych už nemohl/a své potřeby vyjádřit?"

Přemýšlet o těchto věcech není snadné. Člověk se při tom musí vyrovnávat se strachem, nejistotou i vědomím vlastní zranitelnosti. Přesto může být úlevné vědět, že o svých přáních může mluvit a že na nich bude záležet i ve chvíli, kdy už o sobě třeba nebude moci rozhodovat sám. Díky tomu může mít alespoň částečně jistotu, že jeho přání budou vyslyšena a respektována.

Podobně jako u rozhovorů o vážné nemoci nebo nepříznivé zprávě bývá často nejtěžší samotné otevření tématu. Mluvit o těchto věcech ale neznamená vzdát se naděje nebo očekávat nejhorší možný scénář. Naopak, může jít o způsob, jak lépe porozumět tomu, co je pro člověka skutečně důležité, a jak o tom komunikovat s blízkými i zdravotníky.

Dříve vyslovené přání vzniká ve spolupráci s lékařem, který člověka poučí o možnostech a důsledcích jednotlivých rozhodnutí. Dokument musí splňovat stanovené formální náležitosti a může být také zaznamenán do zdravotnické dokumentace. Smyslem tohoto procesu není rozhodnout za každou cenu o všech možných budoucích situacích, ale vytvořit prostor pro promyšlení důležitých otázek v době, kdy na ně má člověk dostatek času.

Z psychologického pohledu může dříve vyslovené přání přinášet větší pocit stability a vnitřního klidu. Ne proto, že by bylo možné všechno dopředu naplánovat nebo mít pod kontrolou, ale proto, že člověk může včas vyjádřit své hodnoty, potřeby a představy o péči.

Někdy není největší úlevou mít odpověď na každou otázku. Někdy stačí vědět, že jsme se těm důležitým otázkám mohli věnovat, že naše přání byla vyslovena a že lidé kolem nás lépe rozumějí tomu, co je pro nás podstatné.