Citová vazba

Citová vazba (anglicky attachment) je psychologický pojem, který označuje hluboké emocionální pouto mezi člověkem a důležitou blízkou osobou. Tato vazba vzniká zpravidla velmi brzy – mezi dítětem a jeho pečovateli – a formuje základní nastavení toho, jak vnímáme sami sebe, druhé lidi i svět kolem nás. A i když si to často neuvědomujeme, citová vazba ovlivňuje i naše dospělé vztahy: jak prožíváme lásku, důvěru, blízkost nebo strach z opuštění.

Kořeny citové vazby

Pojem „attachment“ poprvé systematicky popsal britský psychoanalytik John Bowlby, který zkoumal vztah dětí k jejich pečujícím osobám. Navazoval na něj výzkum americké psycholožky Mary Ainsworth, která definovala různé styly citové vazby u malých dětí na základě slavného experimentu Strange Situation.

Dítě se učí skrze opakovaný zážitek – je tady někdo, kdo mě vidí, vnímá, uklidňuje, chápe a přijímá? Pokud ano, vytváří si tzv. bezpečnou vazbu, která je zdravým základem pro další vztahy.

Styly citové vazby

Na základě raných zkušeností se formují různé styly vazby, které s námi často přetrvávají i do dospělosti:

• Bezpečná vazba: Člověk s tímto stylem dokáže být blízko druhým, důvěřovat, ale zároveň si udržet vlastní hranice. Věří, že je hoden lásky a že vztahy mohou být spolehlivé.
• Úzkostná vazba: Lidé s tímto stylem prožívají silný strach z odmítnutí nebo opuštění. Často se cítí nejistí a potřebují ujišťování, že jsou milováni.
• Výbavá vazba: Tento styl se vyvíjí u dětí, které zažívaly nedostatek emoční dostupnosti. V dospělosti může vést k potížím s blízkostí a tendenci se ve vztazích distancovat.
• Úzskostně-vyhýbavá vazba: Vzniká tam, kde docházelo k traumatickému nebo nepředvídatelnému chování ze strany pečujících osob. Je charakteristická vnitřním chaosem, kolísáním mezi potřebou blízkosti a strachem z ní.

Proč je citová vazba důležitá i v dospělosti?

Citová vazba se neomezuje jen na vztah dítě–rodič. Jak rosteme, promítá se do všech našich blízkých vztahů – partnerských, přátelských, rodičovských i terapeutických.

V dospělosti se styl vazby projevuje tím, jak:

• navazujeme vztahy a jakou blízkost sneseme,
• reagujeme na konflikty,
• zvládáme nejistotu, oddělení nebo samotu,
• si (ne)dovolíme být zranitelní.

Důležité je, že citová vazba není neměnná. Díky terapii, uvědomění a kvalitním vztahům můžeme svůj styl proměnit – směrem k větší bezpečnosti, důvěře a emoční zralosti.

Co nám může pomoci změnit styl vazby

• Terapeutický vztah, který je stabilní, přijetíplný a bezpečný.
• Vědomé partnerské vztahy, kde dochází k opravě starých zranění skrze nové zkušenosti.
• Sebereflexe a porozumění vlastnímu příběhu.
• Práce s tělem, nervovým systémem a emocemi – protože citová vazba je prožívána nejen v mysli, ale i v těle.
Citová vazba.pdf

Zdroje:

• Ainsworth, M.D.S. et al. (1978). Patterns of Attachment: A Psychological Study of the Strange Situation. Hillsdale, NJ: Erlbaum.
• Bowlby, J. (1969). Attachment and Loss. New York, NY: Basic Books.
• Levine, A. & Heller, R. (2010). Attached: The New Science of Adult Attachment and How It Can Help You Find—and Keep—Love. New York, NY: TarcherPerigee.