Plné prožívání přítomnosti

Většina našich činností a rozhodnutí směřuje do budoucnosti. Každodenní aktivity často vykonáváme s ohledem na budoucí cíle. Tím, že se soustředíme na to, co bude, přehlížíme význam a hodnotu přítomného okamžiku.

Často děláme věci a činnosti, abychom…

• jednou mohli jet na dovolenou,
• za rok dělali naši vysněnou práci,
• příští víkend mohli jít cvičit jógu,
• měli do konce týdne vše hotové,
• nemuseli další den ráno tak brzy vstávat…

Co kdyby ale budoucnost nebyla jistá?

A co kdyby to naše jednou, příští rok nebo zítra nebylo? Co bychom dělali právě teď? Možná bychom se z toho našeho poklusu zastavili a naplno prožili daný okamžik. Alespoň mně se stává, že kvůli svému “jednou” často zapomínám na to, co je tady a teď. A věci kolem mě jen tak plynou… A tak sama sebe musím vracet do přítomnosti. Na chvilku pustit všechny ty moje plány, povinnosti a být tam, kde jsem – nejen fyzicky, ale i hlavou, všemi mými smysly a svou pozorností.

Třeba večer při uspávání dětí. Chytnout do ruky ty malé ručičky, vidět ten zvědavý pohled při čtení nové pohádky. Přivonět si k vláskům, obejmout je, společně se přikrýt peřinou a pak slyšet klidný dech když usnou, může být nesmírně krásný a naplňující zážitek.

Nebo při procházce lesem. Zastavit se a zaposlouchat se do zpěvu ptáků. Možná jsou slyšet také stromy, jak se do nich opírá vítr a jejich listy šustí. Zkusili jste si sáhnout na mech? Jak je jemný… A cítíte tu vůni lesa? Hub?

Nejde to dělat neustále a při všem, ale čas od času je dobré si připomenout, že bychom se měli zastavit a všemi našimi smysly vnímat, co se děje kolem nás. Protože on ten prožitek je pak i z obyčejné chvíle úplně jiný. Žít naplno, jako by žádné „příště“ už nebylo, nám může pomoci lépe si uvědomit a užít si i ty drobné každodenní okamžiky.