Dříve vyslovené přání jako možnost ovlivnit péči i v době, kdy už nemůžeme rozhodovat sami

Představa situace, kdy člověk nemůže sám rozhodovat o své léčbě nebo péči, může být pro mnoho lidí nepříjemná a zneklidňující. Přináší otázky spojené s kontrolou, důstojností, bezpečím i tím, jak bude o člověka postaráno v době, kdy nebude moci sám vyjádřit své potřeby a přání.

Právě pro takové situace existuje institut takzvaného dříve vysloveného přání. Umožňuje člověku předem vyjádřit své postoje k některým léčebným postupům a péči pro případ, kdy už nebude schopen sám rozhodovat.

Dříve vyslovené přání je dokument, který může sepsat osoba starší 18 let ve spolupráci s lékařem. Jeho smyslem je zachovat co nejvíce respektu k přání člověka i v situacích, kdy už nemůže své rozhodnutí aktivně sdělit, například v důsledku vážného onemocnění, úrazu nebo náhlého zhoršení zdravotního stavu. Může se týkat například přání ohledně resuscitace, umělé plicní ventilace, podávání umělé výživy a hydratace, hospitalizace nebo dalších léčebných postupů. Nejde ale pouze o samotný seznam lékařských rozhodnutí. Ve své podstatě jde především o možnost zamyslet se nad tím, co je pro člověka důležité a jaké hodnoty chce, aby byly v péči respektovány. Pro mnoho lidí proto není dříve vyslovené přání jen právním nebo administrativním dokumentem. Dotýká se hlubších osobních otázek:

"Co pro mě znamená důstojný život?"

"Jak vnímám kvalitu života?"

"Čeho se v souvislosti s nemocí nejvíce obávám?"

"Co bych si přál, aby druzí věděli, pokud bych už nemohl své potřeby vyjádřit?"

Uvažování o těchto otázkách nemusí být jednoduché. Může otevírat témata spojená se strachem, nejistotou nebo s představou vlastní zranitelnosti. Zároveň ale může přinášet i určitou úlevu. Některým lidem dává pocit, že i v nejistých situacích mohou mít svůj hlas a že jejich přání nezůstanou zapomenuta.

Podobně jako u rozhovorů o vážné nemoci nebo nepříznivé zprávě bývá často nejtěžší samotné otevření tématu. Mluvit o těchto věcech ale neznamená vzdát se naděje nebo očekávat nejhorší možný scénář. Naopak, může jít o způsob, jak lépe porozumět tomu, co je pro člověka skutečně důležité, a jak o tom komunikovat s blízkými i zdravotníky.

Dříve vyslovené přání vzniká ve spolupráci s lékařem, který člověka poučí o možnostech a důsledcích jednotlivých rozhodnutí. Dokument musí splňovat stanovené formální náležitosti a může být také zaznamenán do zdravotnické dokumentace. Smyslem tohoto procesu není rozhodnout za každou cenu o všech možných budoucích situacích, ale vytvořit prostor pro promyšlení důležitých otázek v době, kdy na ně má člověk dostatek času a možností.

Toto téma se často objevuje zejména ve chvílích, kdy se u závažného onemocnění mění cíle léčby nebo se hledá nejlepší způsob další péče. V takových situacích může být užitečné rozumět rozdílu mezi léčbou zaměřenou na ovlivnění nebo vyléčení nemoci a léčbou paliativní, která se zaměřuje především na kvalitu života, úlevu od obtíží a podporu člověka i jeho blízkých. Více o tomto tématu se věnuji v článku Kurativní a paliativní léčba u rakoviny: rozdíly a cíle.

Z psychologického pohledu může dříve vyslovené přání přinášet větší pocit stability a vnitřního klidu. Ne proto, že by bylo možné všechno dopředu naplánovat nebo mít pod kontrolou, ale proto, že člověk může včas vyjádřit své hodnoty, potřeby a představy o péči.

Někdy není největší úlevou mít odpověď na každou otázku. Někdy stačí vědět, že jsme se těm důležitým otázkám mohli věnovat, že naše přání byla vyslovena a že lidé kolem nás lépe rozumějí tomu, co je pro nás podstatné.