Jak zvládnout čekání na výsledky?

Čekání na výsledky vyšetření bývá pro mnoho lidí psychicky náročnější než samotné sdělení diagnózy. Nejde přitom jen o čekání na výsledky biopsie nebo onkologických vyšetření. Stejně intenzivní nejistotu mohou vyvolat výsledky magnetické rezonance, genetických testů nebo jiných vyšetření, která mohou zásadně ovlivnit náš další život.

Právě nejistota je jednou z nejobtížněji snášených psychických situací. Když nevíme, co nás čeká, náš mozek se přirozeně snaží doplnit chybějící informace. Často ale místo realistických scénářů vytváří ty nejhorší možné. Začínáme přemýšlet nad tím, co všechno by se mohlo stát, hledáme odpovědi na internetu, opakovaně si vybavujeme rozhovor s lékařem nebo analyzujeme každý příznak. Přestože se tím snažíme získat větší kontrolu nad situací, ve skutečnosti bývá výsledkem ještě větší úzkost.

Psychologové tento jev označují jako intolerance nejistoty. Jde o tendenci velmi obtížně snášet situace, ve kterých nemáme dostatek informací nebo nemůžeme ovlivnit výsledek. Výzkumy ukazují, že právě intolerance nejistoty patří mezi významné faktory spojené s úzkostí, nadměrným přemítáním i katastrofickým myšlením. Čekání na výsledky je proto pro mnoho lidí tak vyčerpávající a to nee proto, že by bylo jisté to nejhorší, ale proto, že lidská mysl nejistotu přirozeně nemá ráda.

Je běžné, že se během čekání střídají období relativního klidu s vlnami silného strachu. Někdy člověk dokáže několik hodin fungovat téměř normálně a pak ho jediná myšlenka nebo zpráva vrátí zpět do úzkosti. Objevují se potíže se spánkem, zhoršené soustředění, podrážděnost nebo pocit, že se život na několik dní zastavil. Tyto reakce samy o sobě neznamenají, že se s vámi děje něco špatného. Jsou přirozenou reakcí našeho organismu na situaci, kterou nemůžeme urychlit ani plně ovlivnit.

Právě snaha získat absolutní jistotu bývá jedním z důvodů, proč úzkost přetrvává. Mnoho lidí opakovaně vyhledává informace na internetu, porovnává své příznaky s příběhy ostatních nebo hledá ujištění u blízkých. Úleva se sice může na chvíli dostavit, ale většinou rychle odezní a potřeba dalšího ujištění se vrací. To neznamená, že byste se měli svých obav zbavit silou vůle. Mnohem užitečnější bývá přijmout, že určitou míru nejistoty nemůžeme odstranit. Můžete si připomenout, že výsledky ještě neznáte a že vaše obavy nejsou totéž co skutečnost. To, že vás napadne nejhorší možný scénář, ještě neznamená, že nastane. Lidský mozek je evolučně nastaven tak, aby si v nejistých situacích raději představoval hrozby než bezpečí.

V období čekání může pomoci zaměřit pozornost na to, co skutečně ovlivnit můžete. Patří sem pravidelný režim dne, dostatek spánku, pohyb přiměřený vašemu zdravotnímu stavu, kontakt s blízkými nebo vědomé omezení neustálého vyhledávání informací na internetu. Může být užitečné vyhradit si během dne krátký čas na přemýšlení o svých obavách a mimo něj se pokaždé jemně vracet k tomu, co právě děláte. Nejde o potlačování emocí, ale o to, aby úzkost nezabrala celý den.

Pokud se vám nedaří od obav odpoutat, může pomoci také psychoterapie. Terapeut nenabízí jistotu výsledku vyšetření, ale pomáhá pracovat s tím, jak vaše mysl na nejistotu reaguje. Učí rozpoznávat katastrofické myšlenky, snižovat jejich vliv a hledat způsoby, jak zůstat v kontaktu s přítomností místo neustálého přehrávání budoucích scénářů.

Čekání na výsledky je náročné právě proto, že nemůžeme situaci urychlit. Můžeme ale ovlivnit způsob, jakým toto období prožíváme.