Strach z návratu rakoviny: když ani po léčbě nepřichází klid

Mnoho lidí si představuje, že po ukončení onkologické léčby přijde úleva a život se postupně vrátí do běžných kolejí. Pro řadu pacientů je ale realita jiná. Léčba sice skončila, přesto zůstává něco, co je provází dál. Obava, že se nemoc vrátí.

V psychoonkologii se tomuto prožívání říká strach z návratu nemoci (Fear of Cancer Recurrence). Výzkumy ukazují, že jde o jednu z nejčastějších psychických obtíží lidí po léčbě rakoviny. Určitá míra obav je přitom zcela přirozená. Strach totiž vychází z reálné zkušenosti, kterou člověk prožil, a z nejistoty, kterou není možné zcela odstranit.

Obavy se mohou objevovat při kontrolních vyšetřeních, při každé nové bolesti nebo změně, kterou pocítíme v těle, ale také ve chvílích, kdy se život na první pohled vrací do normálu. Mnoho lidí popisuje, že právě tehdy si poprvé naplno uvědomí, co všechno mají za sebou.

Strach z návratu nemoci není jen obyčejná starost. Může ovlivňovat spánek, soustředění, náladu, vztahy i každodenní fungování. Někteří lidé si opakovaně kontrolují své tělo, vyhledávají informace na internetu nebo potřebují časté ujišťování, že je vše v pořádku. Jiní naopak návštěvy lékaře odkládají nebo se snaží na nemoc vůbec nemyslet. Přestože jsou tyto způsoby pochopitelné, dlouhodobě většinou nepřinášejí skutečnou úlevu.

Výzkumy také ukazují, že intenzita tohoto strachu nemusí odpovídat závažnosti původního onemocnění. Dva lidé se stejnou diagnózou mohou prožívat zcela odlišnou míru obav. Velkou roli hraje osobní zkušenost, tolerance nejistoty, způsob zvládání stresu i podpora okolí. To znamená, že není správné srovnávat své prožívání s ostatními nebo si vyčítat, že "už bych měl být v klidu".

V psychoterapii se nesnažíme strach odstranit. To by ani nebylo realistické. Smyslem je naučit se s ním zacházet tak, aby neřídil celý váš život. Nejde o to přestat myslet na možnost návratu nemoci, ale aby tato myšlenka nemusela určovat každé rozhodnutí nebo zastínit všechny hezké chvíle.

Součástí terapie bývá hledání větší jistoty tam, kde ji skutečně můžeme najít. Ve schopnosti zvládat náročné emoce, rozpoznávat katastrofické scénáře, pečovat o své tělo i psychiku a vracet pozornost k tomu, co je důležité právě teď. U některých lidí je užitečná práce s mindfulness, u jiných například prvky kognitivně-behaviorální terapie nebo terapie přijetí a odhodlání (ACT). Výzkumy ukazují, že právě psychologické intervence mohou pomoci intenzitu strachu z návratu nemoci zmírnit a zlepšit kvalitu života.

Ve své praxi se často setkávám s tím, že lidé mají pocit, že by po léčbě měli být hlavně vděční a šťastní. Když se ale objeví obavy z návratu nemoci, mohou si připadat slabí nebo mít pocit, že selhávají. Ve skutečnosti je strach z návratu rakoviny jednou z nejčastějších zkušeností onkologických pacientů. Neznamená ale, že jste něco nezvládli. Znamená, že jste prošli událostí, která zásadně změnila váš pohled na život.

Psychoterapie nemůže dát jistotu, že se nemoc nikdy nevrátí. Může ale pomoci, aby nejistota nemusela určovat každý váš den. Cílem není žít bez strachu, ale žít tak, aby strach nebyl tím, co rozhoduje o vašem životě.