Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA
terapie@michaelahnikova.cz
rezervace

Psychoterapie - Mgr. Ing. Michaela Hniková, MBA

Jak se znovu spojit se svým tělem po léčbě rakoviny

Léčba rakoviny je zkušenost, která zasahuje člověka v mnoha rovinách. Neovlivňuje pouze fyzické zdraví, ale také vztah k vlastnímu tělu, pocit bezpečí a způsob, jakým člověk sám sebe vnímá. Mnoho lidí po ukončení léčby popisuje, že své tělo začnou vnímat jinak než dříve. Výzkumy ukazují, že změny ve vnímání vlastního těla patří mezi významná témata období po onkologické léčbě. Nejde přitom pouze o to, jak tělo vypadá navenek. Vztah k vlastnímu tělu souvisí také s pocitem identity, sebejistotou, intimitou, každodenním fungováním a celkovou psychickou pohodou. U některých lidí může léčba zanechat pocit, že se od svého těla určitým způsobem vzdálili a potřebují si k němu znovu najít cestu.

V terapii se často setkávám s tím, že po skončení léčby nepřichází pouze úleva, ale také potřeba znovu si k vlastnímu tělu najít cestu. Je to proces, který nemusí být rychlý ani jednoduchý. Tělo prošlo náročnou zkušeností a někdy potřebuje čas, aby se znovu stalo místem, kde se člověk může cítit bezpečně.

Během onkologické léčby tělo často prochází mnoha změnami. Operacemi, chemoterapií, ozařováním nebo dalšími zákroky. Mění se jeho vzhled, síla, energie i způsob, jakým ho člověk prožívá. Někteří lidé se těžko dívají na jizvy, změny váhy, ztrátu vlasů nebo omezení, která po léčbě zůstala. Jiní mohou mít pocit, že jejich tělo selhalo nebo že už jim nepatří tak jako dříve.

Jedním z důležitých kroků může být postupné přijetí toho, co se stalo, bez dalšího hodnocení a kritiky. Přijetí neznamená, že se člověku musí všechny změny líbit nebo že nad nimi musí okamžitě získat nadhled. Znamená spíše uznat, že toto tělo prošlo náročnou cestou a stále je tím tělem, které člověka nese životem.

Někdy může pomoci zkusit se na své tělo podívat podobně, jako bychom se dívali na někoho blízkého, kdo prošel těžkou zkouškou. Pravděpodobně bychom mu nevyčítali, že už není stejné jako dříve. Spíše bychom ocenili jeho vytrvalost a podpořili ho. Stejnou laskavost si zaslouží i naše vlastní tělo.

Nemusíte své tělo okamžitě milovat nebo být spokojeni se všemi změnami, které přišly. Někdy je prvním krokem pouze přestat s ním bojovat. Začít si všímat toho, co stále dokáže – že vás každý den drží, umožňuje vám pohybovat se, dýchat, vnímat svět kolem sebe a být v kontaktu s lidmi, na kterých vám záleží.

Pomoci může také postupné znovunavazování kontaktu s tělem. V běžném dni často fungujeme automaticky a tělo vnímáme až ve chvíli, kdy nás něco bolí nebo omezuje. Zkuste se někdy na chvíli zastavit, zavřít oči a jen si všimnout, jak se právě teď cítíte. Jaký je váš dech? Kde v těle cítíte napětí? Které části těla jsou uvolněné? Nejde o hledání toho, co je špatně, ale o postupné obnovování vztahu a důvěry.

Pro některé lidi může být po léčbě důležitý také návrat k pohybu. Nemusí jít o výkon ani překonávání vlastních hranic. Naopak, často je léčivé začít velmi jemně. Krátká procházka, pomalé protažení, vědomý pohyb nebo jakákoli aktivita, při které člověk znovu zažívá, že jeho tělo není pouze zdrojem obav, ale také zdrojem zkušeností, radosti a života.

Péče o tělo se může odehrávat i v malých každodenních chvílích. V klidném ránu, teplé koupeli, odpočinku bez výčitek, oblíbené hudbě nebo chvíli, kdy si dovolíme nic nemusit. Tyto zdánlivě malé momenty mohou postupně obnovovat pocit bezpečí a připomínat, že péče o sebe není odměna, ale důležitá součást zotavování.

Pokud je pro vás vztah k tělu po léčbě velmi náročný, není nutné na to zůstávat sami. Některé změny mohou otevírat smutek, strach, vztek nebo pocit ztráty. Sdílení těchto prožitků s blízkými nebo s terapeutem může pomoci lépe porozumět tomu, co se uvnitř děje, a postupně hledat nový způsob, jak se svým tělem žít.

Obnova vztahu k vlastnímu tělu po rakovině není návratem k tomu, jaké bylo před nemocí. Pro mnoho lidí jde spíše o vytvoření nového vztahu k tělu, takového, který zahrnuje zkušenost nemoci, ale není jí celý určen. Tělo může být znovu místem, kde člověk žije svůj život, nejen připomínkou toho, čím prošel.

Každý malý krok, kterým se ke svému tělu znovu přiblížíte, má význam.

Tento článek vychází z poznatků psychologie zdraví a psychoonkologie, z odborné literatury i z mých zkušeností z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí onkologickým onemocněním nebo obdobím po léčbě. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.

Vybrané odborné zdroje: Lehmann V, Hagedoorn M, Tuinman MA. (2015). Body image in cancer survivors: a systematic review of case-control studies. J Cancer Surviv.; Paterson CL, Lengacher CA, Donovan KA, Kip KE, Tofthagen CS. (2016). Body Image in Younger Breast Cancer Survivors: A Systematic Review. Cancer Nurs.

Články

Citová vazba

Citová vazba je psychologický pojem, který označuje hluboké emocionální pouto mezi člověkem a důležitou blízkou osobou.

Resilience neboli psychická odolnost

Život nám přináší různé výzvy a překážky, se kterými se musíme vyrovnat. Schopnost zvládat tyto obtížné situace se nazývá resilience.

Odpočinek není jen jeden...

Odpočinek má několik forem. A každý tato forma odpočinku podporuje specifické aspekty fyzické, mentální a emocionální kondice.

Pomodoro technika

Efektivní metoda pro plánování přestávek během dne a v průběhu práce, je tzv. Pomodoro technika.

Deník vděčnosti

Deník vděčnosti nám pomáhá zaměřit se na pozitivní aspekty života a zvyšuje povědomí o dobrých věcech, které se nám dějí každý den.

Plné prožívání přítomnosti

Každodenní aktivity často vykonáváme s ohledem na budoucí cíle a při tom přehlížíme význam a hodnotu přítomného okamžiku.

Ranní a večerní rutina

Ranní a večerní rutina může být užitečný nástroj, jak získat více stability, klidu a vyrovnanosti do každodenního života.

Cesta života

Čára života neboli cesta života, představuje grafické znázornění jednotlivých milníků a zkušeností, které formovaly naši osobnost a životní cestu.

Všímavost při procházkách

Všímavost, známá také jako mindfulness, je stav, kdy věnujeme plnou pozornost přítomnému okamžiku, bez hodnocení a soudů.

Rozptylová loučka

Rozptylová loučka je pietní místo, určené k rozptýlení popela zesnulých. Obvykle se nachází na hřbitově a slouží pro anonymní pohřbívání.

Co neříkat, když druhý pláče

Pláč je přirozenou reakcí na emocionální bolest, stres nebo radost, a představuje důležitý způsob, jak lidé vyjadřují své pocity.

Tohle jsem já

Tato imaginace je zaměřená na kontakt se sebou, se svou identitou a jedinečností životní cesty.

Kontakt

Michaela Hniková
psychoterapie a supervize

Sezení probíhají v Praze 4 - Podolí
Business Centrum Fotografia
Pod Pekařkou 107/1
IČ: 03687813

terapie@michaelahnikova.cz
rezervace sezení