Jak se znovu spojit se svým tělem po léčbě rakoviny
Léčba rakoviny může změnit nejen vaše zdraví, ale také způsob, jakým vnímáte vlastní tělo. Možná máte pocit, že už mu nemůžete tolik důvěřovat jako dřív. Připomíná vám nemoc jizvami, změnou vzhledu, únavou nebo jinými obtížemi. Někdy se na něj díváte hlavně skrze to, co už nezvládá, co se změnilo nebo co vás omezuje. Můžete mít dokonce pocit, jako byste se od něj trochu vzdálili.
Tělo je součástí toho, kým jste, jak prožíváte svět a jak v něm fungujete. Když se výrazně promění, může to zasáhnout také vaše sebevědomí, pocit vlastní identity a jistotu v každodenních situacích. Změny ve vnímání těla patří k častým zkušenostem po onkologické léčbě a mohou přetrvávat i dlouho poté, co léčba skončí.
Během léčby vaše tělo prochází mnoha zásahy. Operace mohou zanechat jizvy nebo změnit vzhled některých částí vašeho těla, chemoterapie a další léčba mohou ovlivnit sílu, energii i citlivost. Možná se některým místům na těle vyhýbáte, nechcete se jich dotýkat nebo se na ně dívat. Jindy vás může znepokojit každá nová bolest nebo neobvyklý pocit, protože vám připomene období, kdy jste se dozvěděli o nemoci. Tělo, které dříve fungovalo samozřejmě a bez větší pozornosti, se tak může stát zdrojem nejistoty.
Možná vás napadne, že byste své tělo měli přijmout a být vděční za to, co všechno zvládlo. Jenže tak jednoduché to být nemusí. Můžete si vážit toho, že léčba skončila, a přitom truchlit nad tím, co se změnilo. Můžete vědět, že vaše tělo prošlo náročnou léčbou, a přesto se na něj někdy zlobit. Tyto pocity se nevylučují. Nemusíte své tělo okamžitě milovat ani se přesvědčovat, že každá změna má svůj pozitivní význam.
Někdy může být užitečné zkusit se na sebe podívat s podobnou laskavostí, jakou byste nabídli někomu blízkému po těžké životní zkušenosti. Pravděpodobně byste mu nevyčítali, že už nemá tolik sil jako dřív nebo že jeho tělo vypadá jinak. Spíš byste vnímali, čím vším prošel, a dopřáli mu čas. Stejný přístup můžete postupně zkoušet i vůči sobě. Neznamená to přehlížet to, co vám vadí, ale nepřidávat si k tomu ještě výčitky.
Znovu navazovat kontakt s tělem můžete i v obyčejných chvílích. Třeba když si všimnete, jak se vám sedí, jak se vám dýchá nebo jaké pocity ve vás vyvolává určitý pohyb. Nemusíte se přitom soustředit na všechno, co se ve vašem těle děje. Pokud je vám pozornost obrácená dovnitř nepříjemná, můžete začít třeba tím, že si při procházce všimnete okolí, vnímáte vzduch na kůži nebo si pustíte oblíbenou hudbu. Jde o to znovu zažívat, že tělo není jen místem bolesti, obav a vyšetření, ale také prostředkem, kterým prožíváte každodenní život.
Pro někoho může být důležitou součástí této cesty návrat k pohybu. Možná jste dříve rádi chodili na dlouhé procházky, plavali, jezdili na kole nebo se věnovali sportu, který vám teď připadá příliš náročný. Nemusíte začínat tam, kde jste před nemocí skončili. Krátká procházka, jemné protažení nebo pohyb, který odpovídá vašim současným možnostem, vám mohou postupně pomoci znovu poznávat, co vaše tělo zvládne. Někdy vás může překvapit, že vám pohyb přinese radost, jindy zjistíte, že potřebujete odpočívat. Obojí je důležitá informace.
Podobně můžete vnímat i další každodenní činnosti. Teplá sprcha, pohodlné oblečení, chvíle odpočinku nebo jídlo, které vám chutná, mohou být příležitostí věnovat pozornost tomu, co vám dělá dobře. Nemusí jít o žádný zvláštní rituál ani pravidelnou aktivitu. Někdy stačí zaznamenat, že se v určité chvíli cítíte příjemně, že máte o něco více energie nebo že vám něco, co jste dříve považovali za samozřejmost, znovu přináší radost.
Obnova vztahu k tělu po léčbě nemusí znamenat, že se s ním nakonec smíříte ve všech ohledech nebo že přestanete vnímat jeho omezení. Může jít spíš o to, aby vás zkušenost s nemocí neurčovala pokaždé, když se na sebe podíváte nebo se rozhodujete, co budete dělat. Vaše tělo je součástí vašeho života i se vším, co se na něm změnilo. A postupně v něm můžete znovu nacházet nejen připomínky toho, čím jste prošli, ale také prostor pro nové zážitky, radost a obyčejné každodenní chvíle.
Tento článek vychází z poznatků psychologie zdraví a psychoonkologie, z odborné literatury i z mých zkušeností z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí onkologickým onemocněním nebo obdobím po léčbě. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.
Vybrané odborné zdroje: Lehmann V., Hagedoorn M., Tuinman M.A. (2015). Body image in cancer survivors: a systematic review of case-control studies. J Cancer Surviv.; Paterson C.L., Lengacher C.A., Donovan K.A., Kip K.E., Tofthagen C.S. (2016). Body Image in Younger Breast Cancer Survivors: A Systematic Review. Cancer Nurs.
