Asertivita v náročném období: jak si říct o pomoc a chránit své hranice

V některých životních obdobích může být těžké říct nahlas, co potřebujeme. Může to být v době nemoci, po ztrátě blízkého člověka, při dlouhodobé péči o někoho druhého nebo v situaci, kdy jsme vystaveni velké psychické zátěži.

Často se snažíme být silní, nechceme druhé zatěžovat nebo máme obavu, že budeme působit sobecky. Někdy raději mlčíme, přizpůsobíme se nebo uděláme něco navzdory tomu, že uvnitř cítíme únavu nebo nesouhlas.

Asertivní komunikace nám může pomoci najít rovnováhu mezi respektem k druhým a respektem k sobě. Neznamená být tvrdý, prosazovat se za každou cenu nebo myslet pouze na sebe. Znamená umět otevřeně a s respektem vyjádřit své potřeby, pocity a hranice.

Co znamená být asertivní?

Asertivní člověk dokáže říct, co potřebuje, aniž by druhé napadal nebo se sám vzdával svého prostoru. Umí vyjádřit svůj názor, požádat o pomoc i odmítnout něco, co už je nad jeho možnosti.

V náročných životních situacích může být tato schopnost obzvlášť důležitá. Člověk, který prochází nemocí nebo ztrátou, často potřebuje více podpory, odpočinku a prostoru pro sebe. Pokud ale své potřeby nevyjádří, okolí je nemusí poznat.

Umět říct, co potřebuji

Mnoho lidí má zkušenost s tím, že čekají, až druzí sami poznají, co potřebují. Někdy bychom si přáli, aby někdo přišel, pomohl nebo se zeptal správným způsobem. Jenže druzí často nevědí, co se v nás odehrává.

Umět říct například:

"Potřebuji teď být chvíli sám/sama."

"Pomohlo by mi, kdybys mě jen vyslechl/a."

"Dnes nemám sílu na návštěvu."

"Potřebuji, abychom si o tom promluvili."

není slabost. Je to způsob, jak druhým umožnit být nám skutečnou oporou.

Umět říct ne bez pocitu viny

Říct ne může být pro mnoho lidí velmi obtížné. Často se bojíme, že druhé zklameme, urazíme nebo že budeme vnímáni jako neochotní. Naše hranice ale nejsou odmítnutím druhých lidí. Jsou způsobem, jak pečovat o vlastní síly. Obzvlášť v náročných obdobích je důležité vnímat, kde už naše kapacita končí. Nemusíme přijmout každou radu, každou návštěvu ani každou nabídku pomoci způsobem, který nám není příjemný.

Mluvit o svých pocitech a potřebách

Někdy máme tendenci své prožívání zlehčovat a říkat, že jiní to mají horší, že bych si neměl/a stěžovat a podobně. Takové myšlenky jsou běžné, ale mohou vést k tomu, že zůstáváme se svou zátěží sami. Asertivní komunikace nám umožňuje říct:

"Teď je toho na mě příliš."

"Potřebuji více podpory."

"Nevím, jak to zvládnout, a potřebuju o tom mluvit."

I tato jednoduchá sdělení mohou být důležitým krokem k větší péči o sebe.

Respekt k sobě i druhým

Asertivita není o tom vždy prosadit svou. Je o hledání způsobu komunikace, ve kterém mají prostor oba lidé nebo chcete-li moje potřeby i potřeby druhého. Mohu respektovat druhého člověka a zároveň chránit své vlastní hranice. Mohu mít pochopení pro druhé a zároveň nezapomínat na sebe. Mohu požádat o pomoc a stále zůstat silným člověkem.

Malé kroky ke změně

Pokud nejste zvyklí mluvit otevřeně o svých potřebách, nemusíte začínat velkými změnami. Můžete si nejdříve všimnout:

• Kdy dělám něco, i když nechci?
• Kdy se bojím říct svůj názor?
• O co bych si potřeboval/a říct?
• Kde potřebuji více chránit svůj čas nebo energii?

Učit se asertivitě je proces. Je to dovednost, kterou můžeme postupně rozvíjet.

Pracovní list k tématu moje potřeby a zdravé hranice

K článku můžete využít pracovní list, který vám pomůže zamyslet se nad tím, kde ve svém životě potřebujete více prostoru pro sebe, jaké jsou vaše potřeby a jak je můžete citlivě sdělit druhým.