Jak být oporou člověku, který truchlí po ztrátě blízkého
Když někdo, na kom nám záleží, přijde o milovaného člověka, často bychom mu nejraději nějak ulevili. Chceme najít správná slova, udělat něco, co bolest alespoň trochu zmírní, nebo vrátit věci do stavu, jaký byl před ztrátou. Právě tehdy ale mnoho lidí zažívá bezmoc. Nevědí, co říct, bojí se, aby svými slovy druhého nezranili, nebo mají pocit, že jakákoli věta bude nedostatečná.
Ve skutečnosti truchlící člověk většinou nepotřebuje dokonalá slova ani řešení. Potřebuje především cítit, že na svou bolest nemusí zůstávat sám. Že vedle něj může být někdo, kdo se nebude snažit jeho smutek zmenšit, vysvětlit nebo co nejrychleji odstranit. Někdy je největší podporou právě obyčejná lidská přítomnost.
Každý člověk navíc truchlí jiným způsobem. Někdo potřebuje o své ztrátě mluvit opakovaně, vracet se ke vzpomínkám a sdílet vše, co prožívá. Jiný se naopak stáhne, potřebuje více ticha nebo se snaží fungovat v běžném režimu. Někdo pláče často, jiný působí klidně. Ani jedna z těchto reakcí neříká nic o tom, jak hluboká je bolest uvnitř. Truchlení nemá jeden správný průběh a každý člověk si hledá vlastní cestu, jak se se ztrátou postupně vyrovnávat. Více o různých podobách tohoto procesu píšu v článku Fáze truchlení a jejich odlišnosti u každého člověka.
Možná nejcennější věcí, kterou můžeme druhému nabídnout, je ochota být s ním takovým způsobem, jaký právě potřebuje. Naslouchat, pokud chce mluvit. Nechat prostor tichu, pokud slova nepřicházejí. Nemusíme mít odpovědi na otázky, na které žádná jednoduchá odpověď neexistuje. Někdy může mít velkou sílu obyčejná věta: "Jsem tady s tebou." nebo "Mrzí mě, čím si procházíš." Neřeší bolest, ale dávají člověku najevo, že ji nemusí nést úplně sám.
Podpora může mít také velmi praktickou podobu. V období truchlení bývá člověk často vyčerpaný nejen psychicky, ale i fyzicky. Úkoly, které dříve zvládal automaticky, mohou být najednou náročné. Místo obecného "Kdybys něco potřeboval(a), ozvi se." může být někdy laskavější nabídnout konkrétní pomoc. Přinést jídlo, nakoupit, vyřídit něco praktického, vzít děti ven nebo nabídnout společnou procházku. Nejde o to převzít život druhého člověka, ale na chvíli mu pomoci nést část zátěže, která je příliš těžká.
Někdy máme tendenci používat věty, které mají povzbudit, ale mohou v člověku vyvolat pocit, že by svůj smutek měl prožívat jinak nebo že by se měl rychleji posunout dál. Věty jako:
"Musíš být silný."
"Čas všechno zahojí."
"Alespoň se už netrápí."
bývají často míněné s dobrým úmyslem, ale mohou nechtěně zmenšit prostor pro skutečné prožívání bolesti. Mnohem podpůrnější bývá dát najevo přijetí toho, co člověk právě prožívá. Například slovy:
"Tohle musí být opravdu těžké."
"Nemusíš na to být sám/sama."
Taková slova neslibují, že bolest zmizí, ale nabízejí něco velmi důležitého, blízkost a pochopení.
Je také dobré myslet na to, že podpora nekončí pohřbem ani prvními týdny po ztrátě. Právě naopak. Zatímco v prvních dnech bývá kolem člověka často mnoho pozornosti a pomoci, okolí se postupně vrací ke svému běžnému životu. Pro truchlícího ale může být bolest stále velmi živá. Krátká zpráva, vzpomínka na zesnulého člověka nebo obyčejné pozvání na kávu i po několika měsících mohou mít velký význam.
Podpořit člověka v truchlení neznamená najít způsob, jak jeho bolest odstranit. Ztrátu nelze napravit ani urychlit. Můžeme ale nabídnout něco, co má v těžkých chvílích velkou hodnotu. Vztah, ve kterém člověk nemusí svou bolest skrývat. Někdy není největší pomocí to, co řekneme, ale to, že zůstáváme nablízku i tehdy, kdy sami nevíme přesně jak.
Tento článek vychází z poznatků psychologie truchlení, psychoterapie a odborné literatury věnované procesu ztráty a hledání nové životní rovnováhy. Opírá se také o mé zkušenosti z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí obdobím smutku, ztráty nebo významné životní změny. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.
Vybrané odborné zdroje: Worden, J. W. (2009). Grief counseling and grief therapy: A handbook for the mental health practitioner. Springer Publishing.; Neimeyer, R. A. (2001). Meaning reconstruction & the experience of loss. American Psychological Association.
