Jak rozpoznat komplikované truchlení
Truchlení je přirozenou reakcí na ztrátu. Každý člověk ho prožívá jinak. Někdy přichází jako vlna smutku, jindy jako otupělost, prázdno nebo únava, která prostupuje vším. Většinou se postupně proměňuje a v čase získává jinou podobu, i když bolest sama o sobě nezmizí.
Jsou ale situace, kdy se zdá, že se nic nemění. Kdy bolest zůstává velmi intenzivní i po delší době a člověk má pocit, že se nemůže pohnout z místa. Právě tehdy mluvíme o komplikovaném truchlení. Ne jako o „špatném“ truchlení, ale jako o stavu, kdy je ztráta tak zahlcující, že výrazně zasahuje do každodenního života.
Je důležité říct, že neexistuje žádná přesná nebo správná doba, jak dlouho má truchlení trvat. Každý vztah, každá ztráta i každý člověk je jiný. U komplikovaného truchlení ale nejde jen o délku času, ale spíš o to, jak silně a jak dlouho bolest ovlivňuje fungování a vnitřní prožívání. Může se stát, že člověk má pocit, jako by se v bolesti zasekl, jako by část jeho života zůstala stát v okamžiku ztráty a nedokázala se přirozeně posunout dál. Takové prožívání se může projevovat různě. Někdy je těžké přijmout samotnou realitu ztráty a vnitřně si ji opravdu připustit. Jindy přetrvává velmi silná, až fyzicky cítitelná touha po zesnulém, která se objevuje v každodenních situacích. Může se přidávat i hluboká vina, úzkost, hněv nebo pocity vyčerpání, které člověka postupně oslabují. Časté bývá také stažení se od druhých a omezení kontaktu s nimi. Ne proto, že by člověk vůbec nechtěl kontakt, ale proto, že je těžké sdílet něco, co se slovy jen obtížně vyjadřuje. Samota pak ale může bolest ještě zesilovat.
Takové prožívání není neobvyklé ani neznamená, že člověk truchlí „špatně“. Je přirozenou reakcí na ztrátu někoho, kdo pro nás byl důležitý. Někdy se ale může stát, že bolest zůstává stejně silná dlouhou dobu a člověku nepřináší žádné chvíle úlevy. Pak může být velmi těžké vrátit se k běžnému životu, najít v něm znovu oporu a postupně si vytvářet prostor i pro jiné věci než jen pro ztrátu.
Za tímto stavem může být více faktorů. Někdy je ztráta sama o sobě velmi náhlá nebo traumatická. Jindy může hrát roli složitý vztah k zesnulému, nevyřčené věci nebo okolnosti, které neumožnily rozloučení tak, jak by člověk potřeboval. Velký vliv má také míra podpory. Pokud člověk zůstane na svou bolest sám, může být mnohem těžší ji postupně zpracovat a najít způsob, jak ji začlenit do svého dalšího života.
V takových chvílích může pomoci vrátit se k velmi jednoduchým a laskavým krokům. Dovolit si emoce takové, jaké jsou, bez snahy je urychlit nebo potlačit. Hledat způsoby, jak bolest vyjádřit. Někdy skrze slova, jindy skrze ticho, rituály, psaní nebo drobné každodenní činnosti, které dávají alespoň malý pocit opory. A postupně znovu obnovovat péči o sebe, i když jen v malých krocích. Velmi důležité je také nezůstávat v tom úplně sám. Pokud je smutek dlouhodobě zahlcující, uzavírá člověka do izolace nebo brání v běžném fungování, může být podpůrné obrátit se na odbornou pomoc.
Každé truchlení má svůj čas i svůj rytmus. A i když může být někdy velmi těžké tomu věřit, i hluboká bolest se může postupně proměňovat, pokud v ní člověk nezůstává úplně sám.
Tento článek vychází z poznatků psychologie truchlení, psychoterapie a odborné literatury věnované procesu ztráty a hledání nové životní rovnováhy. Opírá se také o mé zkušenosti z psychoterapeutické práce s lidmi, kteří procházejí obdobím smutku, ztráty nebo významné životní změny. Pokud článek obsahuje příklady z praxe, jsou vždy anonymizované a upravené tak, aby nebylo možné rozpoznat konkrétní osoby.
Vybrané odborné zdroje: Shear, M. K. (2015). Complicated grief. The New England Journal of Medicine.; Prigerson, H. G., Shear, M. K., Jacobs, S. C., Reynolds, C. F., Maciejewski, P. K., Davidson, J. R. T., Rosenheck, R. A., Pilkonis, P. A., Wortman, C. B., Williams, J. B. W., Widiger, T. A., Frank, E., Kupfer, D. J., & Zisook, S. (1999). Consensus criteria for traumatic grief. A follow-up study of complicated grief. Journal of Nervous and Mental Disease.
