📍 „Nechci nikoho vidět ani s nikým mluvit.“
📍 „Nic už nemá smysl.“
📍 „Umřu…no a co?“
📍 „Nemám sílu na nic.“

Člověk si může v této fázi truchlení začít uvědomovat, že jeho nemoc je nevyléčitelná. Že jeho život směřuje ke konci. Nemocný se začne více uzavírat do sebe, nemá náladu s nikým mluvit a přijímat návštěvy. Vytrácí se chuť vstát ráno z postele. Přichází smutek a truchlení.

Pro nemocného je to důležitý čas, kterým si prochází a který potřebuje sám v sobě zpracovat.

Pokud jsme v blízkosti takového člověka, nejvíce pomáhá pouhá přítomnost a naslouchání. To, že má druhý člověk možnost mluvit o svém strachu ze smrti, ale i všech jiných obavách. Spíše než jakékoli rozveselení z naší strany, je důležitá podpora a pochopení. Pokud se toho nemocnému dostane, jeho fáze deprese nemusí trvat tak dlouho.