5 FÁZÍ ZÁRMUTKU
Fáze umírání, zármutku nebo také fáze vyrovnání se s vážnou nemocí. Autorkou tohoto modelu je Elisabeth Kübler-Rossová, švýcarsko-americká psychiatrička, která svůj model představila ve své knize „On Death and Dying“ v roce 1969.
Jedná se celkem o pět fází, kterými si člověk prochází, když je mu sdělena vážná diagnóza, umírá mu blízký člověk nebo si prochází jakoukoli jinou ztrátou, která je doprovázena zármutkem. Tou může být například rozvod nebo rozpad partnerského vztahu, nástup chronického onemocnění a mnohé jiné ztráty, které ovlivní naši svobodu nebo fungování ve společnosti.
Fáze se dělí na:
Popření
První reakcí na ztrátu je často popření reality situace. Lidé mají tendenci se chránit před šokem a bolestí. Popření může zahrnovat odmítání přijetí diagnózy nebo ztráty jako skutečnosti.
Hněv
Jakmile popření už není udržitelné, objeví se hněv. Ten může být zaměřen na sebe, okolí, nebo i na osud či vyšší moc. Hněv může být projevem frustrace a bezmoci.
Smlouvání
V této fázi se lidé často snaží vyjednávat, aby se situace nějakým způsobem změnila nebo vrátila zpět. Mohou to být různé formy proseb a modliteb za zázrak.
Deprese
Když si člověk uvědomí skutečnou hloubku ztráty, může se dostavit deprese. Tato fáze je charakterizována hlubokým smutkem, pocity prázdnoty a někdy i ztrátou zájmu o okolní svět.
Přijetí
V poslední fázi lidé začínají přijímat realitu své situace. Přijetí neznamená, že je vše v pořádku, ale spíše že se člověk smířil se skutečností a je připraven se s ní vypořádat.
Důležité je zmínit, že někteří lidé si nemusí projít všemi pěti fázemi. Současně ale Kübler-Rossová tvrdí, že si člověk prožije vždy alespoň dvě z výše uvedených fází. Ty se nemusí u každého objevovat ve stejném pořadí. Mohou se jakkoli střídat, vracet a dokonce i trvat různě dlouhou dobu. Tento proces bychom neměli nijak uspěchat, ale ani prodlužovat. Zármutek je totiž velmi osobní záležitost a tak, jako je jedinečný každý z nás, tak jsou jedinečné i naše reakce a celý tento proces.
V posledních letech výzkum ukázal, že proces zármutku může být ještě složitější, než původně předpokládala Kübler-Rossová. Moderní psychologie identifikovala další aspekty zármutku, které mohou ovlivnit způsob, jakým lidé prožívají ztrátu. Sociální podpora může významně ovlivnit, jak se lidé vyrovnávají se ztrátou . Silná sociální síť může pomoci zmírnit některé negativní účinky zármutku a urychlit proces přijetí. Také kulturní a náboženské kontexty hrají klíčovou roli v tom, jak lidé prožívají zármutek. Například v některých kulturách jsou rituály a tradice spojené se zármutkem velmi důležité a mohou poskytovat strukturu a podporu v těžkých časech . Tyto rituály mohou zahrnovat vše od pohřebních obřadů až po specifické způsoby vzpomínání na zemřelé.
Kromě toho, individuální rozdíly, jako jsou osobnostní rysy a předchozí zkušenosti s traumaty, mohou ovlivnit, jak lidé prožívají jednotlivé fáze zármutku . Například lidé s vyšší mírou resilience mohou procházet těmito fázemi rychleji a s menší intenzitou negativních emocí.
Zdroje:
Kübler-Ross, E. (2015). O smrti a umírání: co by se lidé měli naučit od umírajících. Portál.
Avis, K. A., Stroebe, M., & Schut, H. (2021). Stages of Grief Portrayed on the Internet: A Systematic Analysis and Critical Appraisal. Sec. Health Psychology, 12/2021, https://doi.org/10.3389/fpsyg.2021.772696.