V. FÁZE:
PŘIJETÍ PŘI VYROVNÁVÁNÍ SE S VÁŽNÝM ONEMOCNĚNÍM

📍 „Vím, že to tak je, ale zvládnu to.“
📍 „Nezměním to, ale můžu se na to připravit.“
📍 „Bude to v pořádku.“

V této fázi člověk začíná přijímat svou smrtelnost nebo smrtelnost blízké osoby. Dochází ke stabilizaci emocí a smíření se s realitou takovou, jaká skutečně je. Tato realita nemusí být vnímána jako pozitivní, ale spíše jako nevyhnutelná situace, kterou je třeba zvládnout.

I během období přijetí mohou nastávat lepší a horší dny. Přijetí neznamená, že od této chvíle bude vše dobré, ale spíše to, že lepší dny mohou převažovat nad těmi horšími. Nemocný může zažívat vnitřní klid a vyrovnanost. Je však důležité si uvědomit, že vedle tohoto klidu se může objevit také rezignace nebo pocit beznaděje.

Jako doprovázející osoba vážně nemocného nebo umírajícího bychom se měli zaměřit na drobné radosti, které mu můžeme přinést do jeho života. Naší rolí je pomoci pacientovi prožít co nejvíce pozitivních okamžiků, které mohou přispět k jeho emocionální pohodě.

---

Zdroje:

American Psychological Association. (2013). Coping with a diagnosis of chronic illness. https://www.apa.org/topics/chronic-illness/coping-diagnosis.

Kübler-Ross, E. (2015). O smrti a umírání: co by se lidé měli naučit od umírajících. Portál.