Pan František přišel do hospicu po necelých 3 měsících od stanovení diagnózy. Ta mu byla zjištěna začátkem tohoto roku. Do té doby společně s manželkou chodili po horách, rádi sedávali v kavárnách a nic nenasvědčovalo tomu, že by panu Františkovi mohlo něco být. Je štíhlé postavy a rád se o sebe stará.

Rodina pana Františka se obávala, jak by přijmul fakt, že byl z nemocnice převezen rovnou do hospicu a tak se rozhodli, že mu neřeknou pravdu. Pan František si myslí, že je v zařízení, kde ho „mají dát dohromady“ a on poté zase půjde domů.

Od začátku pobytu v hospici je lehce dezorientovaný, má problém s vyjadřováním a je často lítostivý. Stále ale doufá, že se brzy vrátí domů.

Stav pana Františka se postupně zhoršuje. Po necelém měsíci se z relativně samostatného pána, který se sám najedl a pomáhal nám při hygieně, stal pouze ležící člověk. Jídlo přijímá v mixované podobě, slovně již vůbec nekomunikuje a těžko se s ním navazuje oční kontakt.

Během ranní hygieny se nám několikrát rozpláče. A mně jen běží hlavou, proč tomu tak je. Nad čím asi přemýšlí. Sestřička i pečovatelka ho oslovují hezky jménem, hladí ho po vlasech a utírají slzy. Když končíme hygienu, použiji na jeho tváře kolínskou, kterou má na stolečku vedle postele. A na chvíli vidím v jeho tváři spokojenost. Něco, co mu připomnělo, že tohle je on, že přesně tohle má rád a takhle se cítí dobře…

Publikovala: Michaela Hniková, 15. listopadu 2021