Možná chodíte často na procházky – s dětmi, s partnerem, se psem. Ale kdy naposledy jste vzali na procházku jen sami sebe?

Co kdybyste si zkusili do konce týdne pro sebe najít 30 minut a šli se projít. Jen tak, bez předem daného cíle. Jen sami se sebou. Bez telefonu a dalších věcí, které by Vás mohly po cestě vyrušovat. A jen vnímat, co se děje kolem. Zaposlouchat se do zpěvu ptáků, všímat si stromů, projíždějících aut… Zhluboka se nadechovat nosem a vydechovat dlouze ústy.

Zkusit nemyslet na to, co budete zítra vařit k večeři. A pokud se Vám nějaká taková myšlenka přeci jen objeví, tak ji pustit. Dál ji nerozvíjet, nic nevymýšlet a jen ji nechat jít. Protože jak přijde, tak také odejde, pokud ji nebudeme držet.

Svět je najednou úplně jiný, i když třeba stejnými cestami chodíme každý den. Zjistíme, co všechno běžně přehlížíme a nevidíme. A často jaká krása nám uniká…